Co by měl každý student perfektně umět? PRO UČITELE

Podle mého názoru to jsou ČÍSLOVKY, především základní. Možná to není to nejdůležitější, ale určitě patří do TOP 10 (já bych řekla, že i do TOP 5).
Základní číslovky potřebujeme, když platíme v obchodě, v restauraci, když se domlouváme na nějakém čase nebo místě (adresa, řada, sedadlo, třída, zasedačka), když něco počítáme, určujeme množství. Je to něco velmi užitečného a praktického. Znalost číslovek je v každodenním životě velmi potřebná.

Všechny učebnice češtiny pro cizince, které znám, základní číslovky pouze prezentují (nevybavuji si, že by nabízely nějaká cvičení na jejich důkladné procvičení / osvojení). A to ještě všechny najednou.
Od studentů se tedy očekává, že si prostudují tabulku se základními číslovkami a budou si je prostě pamatovat. Podle mě je to však pro ně příliš velké sousto a my učitelé bychom jim ho měli trošku “nakrájet” a podávat po menších kouskách.

Co může způsobit nedostatečná znalost číslovek

Sama jsem se učila několik cizích jazyků podle učebnic, které také pouze prezentovaly všechny číslovky v jedné lekci. Výsledek byl, že jsem sice poznala, že někdo vyslovil nějaké číslo, ale vůbec jsem netušila jaké. Musela jsem si to číslo několikrát zopakovat, než jsem přišla na to, jestli řekl sedmnáct, sedmdesát nebo sedm set.
A mně zase trvalo celou věčnost, než jsem dala dohromady, jak říct nějaké číslo v cizím jazyce. Často jsem si to musela odpočítat od jedničky.

Takže z vlastní zkušenosti vím, jak taková neznalost číslovek může člověku znepříjemnit komunikaci v cizím jazyce. V prvním případě se zasekne na číslovce a zbytek projevu mu uteče. Ve druhém případě se dostává pod tlak, protože okolí čeká, až se “vymáčkne”, čímž se zpomaluje proces tvoření dané číslovky, čímž se zvyšuje tlak, nervozita a frustrace, až je člověk paralyzován a číslovku prostě nevytvoří.

A ještě jsou tu situace, kdy máme pocit, že jsme číslovku rozklíčovali správně a že je tedy všechno v pořádku. Dokud nezjistíme, že vlak neodjíždí v 10:20, jak jsme rozuměli, ale v 10:12. Dokud nedorazíme v 9 hodin ráno na schůzku, která začíná ve dvě odpoledne. Dokud nečekáme na svého klienta v zasedačce 12 a on na nás v zasedačce číslo 20. Dokud nedáme číšníkovi stovku se slovy “To je v pořádku” a on nám nevrazí před oči účtenku s celkovou částkou 902 Kč.
Neznalost číslovek je bezedný zdroj trapasů. Je fakt, že pak aspoň máme zásobu veselých příhod, kterými můžeme bavit své přátele.

Ale když se nám to děje, tak to není zrovna příjemné. Proto bych každému učiteli doporučila číslovky dávkovat a pravidelně je procvičovat. A taky proto, že ne vždy máme po ruce tužku a papír a dost času na to číslo napsat.

Jak logicky rozdělit číslovky na menší a lépe stravitelná sousta

Já jsem začala na první hodině a pak jsem na začátku každé další věnovala cca 5 minut číslovkám. Většinou jsem diktovala, student zapisoval a pak zapsaná čísla přečetl.

Postupovala jsem následovně:

  • 0 – 10
    Všimli jste si, jak se tyto číslovky rýmují? (jedna – dva, tři – čtyři, pět – šest, sedm – osm, devět – deset) Proto jsem je studentům prezentovala takhle ve dvojicích.
  • 11 – 19 náct
    Ukázala jsem studentům tato čísla 11, 12, 13, 16, 17, 18 a řekla, že 11 se řekne jedeNÁCT. Pak jsem ukázala na dvojku v čísle 12 a řekla dva.. studenti většinou už sami doplnili …náct, případně jsem jim (šeptem) napověděla. Třináctku už si naprostá většina odvodila sama a pochopili, že k číslovce, kterou už znají přidají koncovku NÁCT. Teď přišla řada na 14, 15 a 19.
    Řekla jsem POZOR! Ne čtyři, ale ČTR-náct, ne pět, ale PAT-náct a ne devět, ale DEVATE-náct.
  • 20 – 49 cet
    Ukázala jsem studentům 20 a řekla dva-CET. Pak jsem ukázala na trojku v čísle 30 a řekla tři… studenti doplní CET. 40 odvodí sami.
  • 50 – 99 desát
    Většinou jsem diktovala na zopakování čísla, která už znali. Končila jsem čísly například 45, 47, 48, 49, pak jsem řekla PADESÁT. Studenti pochopí a napíšou 50. Pak jsem pokračovala 51, 55 a opět 57, 58, 59, ŠEDESÁT. Studenti opět pochopí a napíšou 60. Tímto způsobem jsme se dopracovali až k číslu 99.
    Opět můžeme upozornit studenty, že říkáme sedm + desát a osm + desát, a neříkáme pět, ale PA-desát, ne šest, ale ŠE-desát a ne devět, ale DEVA-desát.
  • 100 – 199 sto
    Opět jsem diktovala od nuly různá čísla, která už znali. Končila jsem 97, 98, 99, STO. Studenti si odvodí a napíšou 100. Pak diktát pokračuje až do 199.
  • 200 – 299 stě
    Stejný postup jako výše – diktát 0 – 197, 198, 199, DVĚ STĚ.
  • 300 – 499 sta
  • 500 – 999 set
  • 1000 – 1999 tisíc
  • 2000 – 4999 tisíce
  • 5000 – 999999 tisíc

Takže po cca jedenácti lekcích budou Vaši studenti perfektně ovládat základní číslovky. Budou rozumět, když je uslyší, a budou je i umět říct nebo přečíst.
I když ze začátku asi ne všechny. Některé si pravděpodobně budou ještě nějakou dobu plést. Proto bych se na ně zaměřila a průběžně bych je procvičovala.

 

Které číslovky je potřeba procvičit víc než ostatní

Studenti mají v češtině hodně potíže s rozeznáním číslovek s trojkou a čtyřkou (13 x 14, 30 x 40, 300 x 400…) a dvojkou a devítkou (12 x 19, 22 x 92, 200 x 900…) a stejně jako my Češi s rozlišením dvě x pět. A taky podobně jako my, když se učíme nějaký jiný (indoevropský) jazyk, s rozlišením desítek a stovek (náct x cet x sát x set…).

Proto jsem i v dalších hodinách pokračovala s diktáty, na začátku každé hodiny. Vždy jsem se zaměřila na jednu věc, například:

  • desítky a stovky
    25, 205, 35, 305, 45, 405…
  • čísla se stejnou číslicí na konci
    15, 25, 35, 105, 115, 125, 205, 215, 225, 305… nebo 22, 42, 82, 142…
  • rozdíl mezi 3 a 4
    13, 14, 23, 24, 33, 34, 43, 44, 53, 54, 103, 104, 113, 114… 303, 304…403, 404, 413, 414…
  • rozdíl mezi 2 a 9
    12, 19, 20, 22, 29, 52, 59, 92, 99, 102, 109…200, 202, 209…900, 902, 909, 912, 919…

Nejprve jsem diktovala vzestupně, ale časem můžete diktovat sestupně nebo na přeskáčku. Můžete i diktovat malou násobilku, násobky deseti, sta, celé tisíce (5000, 15000, 25000…).
Podle mého názoru je pro začátek dobré mít v diktování nějakou logiku (viz příklady výše), kterou studenti snadno pochopí, takže vlastně dokážou předpovědět, jaké bude další číslo, které nadiktujete. A když ho uslyší, tak si ověří, jestli by dané číslo pojmenovali stejně.
Později, až budou psát takovéhle diktáty levou zadní, je začněte trochu překvapovat. Zařaďte občas nějaký chyták nebo čísla diktujte nahodile, jak Vás napadnou.

Jak zařadit procvičování číslovek do hodin

Jelikož znalost číslovek je velmi praktická záležitost, určitě najdete spoustu příležitostí procvičit čísla především, když budete učit témata, scénky a dialogy. Můžete jim Vy sami diktovat různé číselné údaje, nebo místo diktování můžete vytvořit aktivity pro dvojice nebo skupiny, kdy budou studenti od sebe navzájem tyto údaje zjišťovat. Mohou to být (fiktivní):

  • adresy včetně PSČ,
  • telefonní čísla,
  • čísla bankovních účtů včetně kódů bank a variabilních symbolů,
  • ceny zboží nebo jídla na jídelním lístku,
  • údaje na jízdenkách a vstupenkách,
  • časové údaje.

Když například probíráte téma V restauraci, můžete doplňovat ceny na jídelním lístku, můžete číst vizitky restaurací (adresa, telefon), otvírací dobu (v kolik hodin otvírá a zavírá).
Vždy se můžete ptát V KOLIK HODIN … jede vlak, začíná koncert, otvírá obchod, zavírá galerie? nebo KOLIK STOJÍ … jízdenka, vstupenka, jídlo, pití, zboží, čekání taxi, sazba za 1 km, minuta hovoru?
Určitě Vás napadnou další situace a možnosti, jak procvičovat číslovky a jak u svých studentů udržet jejich aktivní znalost.

A co Vy? Jak procvičujete číslovky se svými studenty? Máte nějaké zaručené tipy? Budu ráda, když je pro inspiraci zmíníte v komentáři. 

Jana

facebook Učím češtinu pro cizince

Jana Harperová

Češtinu pro cizince jsem učila skoro 20 let. Založila jsem Český blog pro cizince a napsala jsem knihu Čeština extra - Průvodce českou gramatikou. Víc o mně je tady

Komentáře