Jak zapisovat nová slovíčka PRO UČITELE

Když se Vás student zeptá, jak se řekne ” to buy” česky, co odpovíte? Nebo ještě lépe – co napíšete na tabuli nebo na papír? Přiznám se, že jsem docela dlouhou dobu psala toto:

to buy – koupit

Dokud mi na jednom školení pro učitele moje úžasná kolegyně a jedna z nejlepších lektorek (angličtiny), jaké znám, Reneé Selikowitz, neotevřela oči. Názorně nám všem ukázala, proč takhle zapisovat slovíčka nestačí.
Studentovi totiž tímto způsobem předáváme jen útržek informace o novém slovíčku, ale on potřebuje informaci kompletní, jinak je nucen si to, co mu chybí a co neví, domýšlet.

Školení bylo určené angličtinářům, takže ona měla ten příklad obráceně. Jak se řekne koupit anglicky?

koupit – to buy

Když nevíme, jak se řekne anglicky koupit, tak ani nemůžeme vědět, že to buy je nepravidelné sloveso a že minulý čas je bought. Nemůžeme vědět, jestli se říká I will buy you nebo I will buy to you.
Nemůžeme to vědět, dokud nám to někdo neřekne nebo dokud na to někde sami nenarazíme. Nebo dokud to neřekneme špatně a někdo nás neopraví.

A zrovna tak naši studenti nemůžou vědět, že:

  • to buy se taky může říct kupovat;
  • koupit je dokonavé a není tedy možné pro budoucí čas použít tvar budu koupit;
  • koupím neznamená, že něco dělám teď, ale že to chci udělat v budoucnu;
  • za slovesem koupit následuje 4A a 3D (něco někomu) bez předložky.

My rodilí mluvčí tohle víme, ale cizinci ne. Oni se to musí odněkud nebo od někoho dozvědět. A kdo by jim tyhle informace měl dát? Ano, tušíte správně…

Je pravda, že spoustu věcí si lze logicky odvodit, pokud student zná příslušné pravidlo a dokáže ho aplikovat (což ale pro něj může být velmi náročné, časově i psychicky). Tam, kde to nejde, a takových výjimek v češtině není zrovna málo, student nemá šanci se chybě vyhnout a udělá ji. I když by nemusel, pokud by od svého učitele dostával ke každému novému slovíčku kompletní informace.

Proto jsem od tohoto dne začala nová slova zapisovat jinak – začala jsem k nim přidávat všechny informace, které mí studenti potřebovali, aby mohli ta slovíčka používat správně a bez zbytečných chyb, které by jim bránily v komunikaci.

 

Jak lépe zapisovat nová slovíčka

Celkem brzy jsem přišla na to, co všechno musí obsahovat kompletní informace o novém slově. Jelikož je toho docela dost, je nutné se při zapisování snažit o maximální přehlednost, aby se v té záplavě informací studenti neztratili. Pomůžou nám s tím barvy, zkratky a symboly. Také pořadí v jakém zapisujeme, například vždy první nedokonavé a za ním dokonavé sloveso.

Mně se osvědčilo mobilní –e-, hvězdička pro nepravidelná slovesa a  červená, modrá a zelená barva pro substantiva s netypickými koncovkami.  Tohle značení pravděpodobně znáte i z materiálů Lídy Holé.

Pro větší přehlednost můžete pro označení pádů používat zkratky (1N, 2G, 3D, 4A, 6L, 7I) nebo dle možností barevné podtržení či stínování, jaké používám v Češtině extra. (Více o zkratkách a barvách pro pády jsem napsala tady.) Předložky doporučuji nějakým způsobem zvýraznit (tučně, velkými písmeny).

Tady je pro inspiraci můj přehled s příklady:

PODSTATNÁ JMÉNA

kniha (žena) – (dvě) knihy – knih [k nich]
pes (pán) – (dva) psi – psů; se psem (7I), mám psa (4A)
mrke
[mr kef] (garáž) – (dvě) mrkve – mrkví
dům (obchod)  – (dva) domy – domů; vedle domu (1) x vedle domů (více)

  • zapsat ve slovníkovém tvaru (1N sg.), což je pro nás učitele samozřejmost, ale studenti si někdy zapíšou pádový tvar přímo z věty, kterou slyší nebo vidí, například knihu – book. Bylo by tedy dobré mít přehled o tom, zda si studenti nová slova zapisují správně;
  • doporučuji uvést i vzor – připomenete tak studentům skutečnost, že se koncovky mění;
  • zdůraznit (barevně), pokud se jedná o substantivum s netypickou koncovkou;
  • se začátečníky a na nižších úrovních uvádět tvary po číslech 1 – 2 – 5;
  • upozornit na mobilní –e  používám podtržení (možná znáte i z materiálů Lídy Holé), uvést tvary s –e– i bez něj;
  • výslovnost koncovek (znělé x neznělé souhlásky, krátké x dlouhé samohlásky).

Podle mě není třeba psát za každé podstatné jméno písmena F, M a N, aby studenti poznali, jakého rodu dané slovo je. Rody jsem označovala jen u substantiv s netypickými koncovkami. Psala jsem je barevně (červenou x modrou x zelenou).
Pokud nebylo možné použít barvy, napsala jsem před ně číslovku jedna / jeden / jedno. Díky ní, resp. koncovce -A / -EN / -O,  totiž studenti snadno poznají o jaký rod se jedná a navíc jim koncovka napovídá, jaké tvary adjektiv nebo zájmen mají použít.
U ostatních substantiv  (s typickými koncovkami) si studenti odvodí rod podle základního jednoduchého pravidla:

  • ženský rod končí na -A nebo -E;
  • mužský na souhlásku;
  • střední na -O nebo -Í.

(Víc o tomto pravidlu si můžete přečíst tady.)

 

PŘÍDAVNÁ JMÉNA

velký,-á,-é – větší,-í,-í – největší,-í,-í nebo (nej)větší,-í,-í
těžký,-á,-é 
[těš ký] – (nej)těžší,-í,-í [těš ší] 

  • zapsat ve slovníkovém tvaru (1N sg.) a uvést i koncovky pro ženský a střední rod, aby si studenti uvědomili, u kterých adjektiv musí měnit koncovku podle rodu a u kterých ne (tvrdá x měkká);
  • uvést komparativ a superlativ, obzvlášť u nepravidelných tvarů, aby i začátečníci poznali, o jaké adjektivum se jedná (že je to jeho 2. nebo 3. stupeň);
  • případně výslovnost (znělé x neznělé souhlásky, krátké x dlouhé samohlásky).

SLOVESA

kupovat / :koupit někomu 3D něco 4A nebo něco 4A od někoho 2G
ukazovat / :ukázat* (ukáže) někomu 3D něco 4A
pomáhat / :pomoct* (pomohl, pomůže) někomu 3D s něčím 7I

  • nedokonavé sloveso / :dokonavé sloveso – vždy oba tvary, takto za sebou (možná znáte i z materiálů Lídy Holé). Dokonavé označuji dvojtečkou, resp. dvěma tečkami, které symbolizují dva tvary a uzavřený, dokončený děj (viz lekce 30B Slovesný vid v Češtině extra nebo v příspěvku na FB zde);
  • nepravidelné nebo pro studenty neočekávané či nelogické tvary ve 3. osobě j.č. (on dělal – dělá – bude dělat) pro přehlednost označuji hvězdičkou;
  • předložky se kterými se sloveso spojuje;
  • pády, které se pojí se slovesem nebo s předložkami.

Doporučuju uvádět s předložkami a pády i pádový tvar zájmena co nebo něco. Je to dobré ze dvou důvodů:
1) studenti můžou okamžitě tvořit (správné)otázky (nemusí to zdlouhavě dohledávat, ať už ve svých poznámkách nebo v hlavě);
2) pádové tvary se jim takto neustále připomínají a oni je tudíž za nějaký čas budou automaticky používat a ani nebudou tušit, jak se je naučili :-).

PŘÍSLOVCE

rychle – (nej)rychleji

  • uvést komparativ a superlativ;
  • případně výslovnost (znělé x neznělé souhlásky, krátké x dlouhé samohlásky).

 

Co všechno je třeba zapsat

Vše výše uvedené je základ, který bych uváděla vždy a u každého nového slova. U významějších slov, která se vztahují k probíranému tématu nebo která jsou pro studenta relevantní (to poznáte například pomocí dotazníku zde), bych přidala ještě:

  • do jaké slohové vrstvy patří [M-] a [P+];
  • u adjektiv a předložek i slova opačného významu (pokud existují);
  • typická nebo užitečná slovní spojení a příklady užití;
  • další odvozená slova (jiné slovní druhy).

kniha – knížka [k níš-ka] [M-]
těžký,-á,-é [těš ký] – (nej)těžší [těš ší] x lehký,-á,-é [lech-ký] – (nej)lehčí [lech-čí]
mrkev může být vařená x syrová, strouhaná; mrkvový,-á,-é – mrkvový dort, mrkvová šťáva; kilo mrkve (NE kilo mrkví)
ukazovat / :ukázat někomu 3D něco / někoho 4A / kterým směrem má jít
někde – na mapě, v knize, v textu / jak něco (:u)dělat
prstem na  něco 4A
ukazováček, ukázka (z něčeho 2G)
kupovat / :koupit, koupený,-á,-é – koupené boty

U ostatních nezmíněných slovních druhů (zájmena, číslovky, předložky….) podle mě stačí upozornění na různé odchylky a výjimky (v morfologii, ve výslovnosti), případně můžeme zmínit i často používané tvary či spojení.

 

Na co ještě při zapisování pamatovat

Pokud to dává smysl, je dobré i načrtnout jednoduchý diagram nebo zjednodušený obrázek, díky kterému by studenti lépe pochopili význam slova (doporučuji především u předložek, ale třeba i k vysvětlení rozdílu mezi dvěma konkrétními slovy).

V některých případech je podle mého názoru užitečné, upozornit studenty na častou a typickou chybu. V Češtině extra pro to používám velké NE a přeškrtnutý(!) chybný příklad .

Při zapisování samozřejmě musíme brát v potaz jazykovou úroveň studentů a například začátečníky nepřehlcovat spoustou informací o valenci, ale vybrat jen to, co v daný moment nebo v blízké budoucnosti dokážou využít.
A naopak, když vím, že mí pokročilí studenti už získali cit například pro spodobu znělosti nebo již automaticky perfektně rozlišují rody podstatných jmen a umí skloňovat, nemusím tyhle informace zapisovat.
Můžu si otestovat, jestli si to doopravdy pamatujou. Případně jim to jen ústně připomenout, protože čím méně slov nebo textu, tím přehlednější jejich zápisky budou.

To už je ale na každém z Vás a na Vašem citu, podle jakého klíče vyberete ty nejvhodnější informace o nových slovíčkách, které Váši studenti zrovna teď nejvíc potřebujou. Doufám, že v tomto článku pro to najdete dostatek inspirace.

A co Vy? Jakým způsobem zapisujete nová slova? Budu ráda, když se podělíte o své zkušenosti v komentářích. 

Jana

 

 

Mohly by Vás zajímat i tyto články na blogu:
Výslovnost – na co se soustředit (3 oblasti)

facebook – Učím češtinu pro cizince

 

 

 

Jana Harperová

Češtinu pro cizince jsem učila skoro 20 let. Založila jsem Český blog pro cizince a napsala jsem knihu Čeština extra - Průvodce českou gramatikou. Víc o mně je tady

Komentáře