PRO UČITELE – Jak učit výslovnost

Správná výslovnost je nesmírně důležitá pro efektivní komunikaci. Proto je nutné českou výslovnost pravidelně a neustále procvičovat. A to nejen na začátku kurzu, ale ideálně na každé hodině nebo vždy, když učíme něco nového. Pokud se na svých hodinách dostatečně věnujeme nácviku správné výslovnosti, našim studentům pak bude lépe rozumět, ale zároveň budou i oni lépe rozumět ostatním.

K tomu asi není třeba víc dodávat. Tak se pojďme podívat na několik tipů, jak českou výslovnost procvičovat a zařadit do svých hodin, protože učebnice češtiny pro cizince nás k pravidelnému nácviku české výslovnosti většinou nevedou. Některé učebnice věnují české výslovnosti úvodní lekci nebo její část, ale tím to často končí. Jiné dokonce shrnují základní pravidla pouze v příloze, bez jakékoli možnosti procvičení.

Podle mého názoru toto není dostačující, přestože je česká výslovnost, jak učitelé často rádi říkají svým studentům, ve srovnání například s angličtinou relativně jednoduchá v tom, že se všechno čte tak, jak se to píše. Ono to ale není tak úplně pravda. Studenti brzy zjistí, že například Š se někdy píše jako Š, ale někdy jako Ž (tužka x taška).
Jindy se stane, že student slovo nedokáže přečíst (ačkoliv se čte stejně jako píše), protože není zvyklý vyslovovat několik souhlásek za sebou. Proto bychom měli studentům s výslovností průběžně pomáhat, dokud si nezautomatizují pravidla české výslovnosti nebo pro ni nezískají cit. Možná jste zaregistrovali, že v Češtině extra a na Českém blogu pro cizince správnou výslovnost neustále připomínám.

Tři nejčastější problémy

A určitě jste si taky všimli, že co národnost, to jiné potíže s českou výslovností. Z mých zkušeností ale vyplývá, že snad každý student potřebuje procvičit tyto tři nejčastější problémy: znělé a neznělé souhlásky, shluky souhlásek a délku samohlásek / slabik.

Znělé x neznělé souhlásky

Toto je pro studenty docela těžké si zapamatovat a uvést do praxe. Velmi pomůže, pokud jim to budeme neustále připomínat tím, že správnou výslovnost vždy napíšeme do hranatých závorek (na tabuli nebo na papír, nezapomeňte ji uvádět i ve svých vlastních materiálech) a necháme studenty, aby si správnou výslovnost hned sami vyzkoušeli. Děláme to takhle vždy, když učíme:

  • nová slova
    odkud [ot-kut]
    kde [gde]
    polévka [po-léf-ka]
  • novou gramatiku, především předložky a pády
    z Prahy [s Pra-hy], z práce [s prá-ce]
    v Praze [f Pra-ze], v práci [f prá-ci]
    od Tebe [ot te-be]
    kniha
    x deset knih [knich], peníze x hodně peněz [peněs],
  • nové fráze a dialogy
    V kolik hodin? [f ko-lik…?]
    v pět, v šest, v sedm hodin [f pjet, f šest, f se-dm]
    v půl páté [f půl…]

Pokud nejste zvyklí tohle dělat, moc se přimlouvám za to, abyste to vyzkoušeli.
Podle mě není třeba, aby se studenti na první hodině biflovali dvojice znělých a neznělých souhlásek. Když jim takto pomůžeme, naučí se to během pár týdnů a ani nebudou vědět jak.

Shluky souhlásek

Ani jich nemusí být skupina, mnohým studentům činí potíže vyslovit i pouhé dvě souhlásky vedle sebe. Proto jsem začala u “těžkých” slov psát mezi slabikami rozdělovník, aby si studenti mohli to slovo nejdřív přeslabikovat, viz například [ot-kut], [po-léf-ka]. Sami uvidíte, kteří z Vašich studentů tuto pomoc potřebují u každého takového slova a kteří jen u těch hodně těžkých, u nichž doporučuji rozdělit slovo ještě víc, třeba i na jednotlivá písmena / hlásky. Například výslovnost slova SAMOZŘEJMĚ bych učila takto:

[SA-MO-Z-ŘEJ-M-NĚ], pak [SA-MO-ZŘEJ-MNĚ], nebo [SA-MOZ-ŘEJ-MNĚ],
pak [SAMOZ-ŘEJMNĚ] a [SAMO-ZŘEJMNĚ] a [SAMOZŘEJ-MNĚ] (dobré je dát studentům šanci vyslovit slovo rozdělené různými způsoby)
a nakonec celé najednou SAMOZŘEJMĚ.

Stejně jsem učila i výslovnost dalšího důležitého slova – ZMRZLINA v jednom článku na blogu. Podívat se a poslechnout si to můžete tady.
Podobně můžeme postupovat také u slov Č-T-VR-TEK, S-T-ŘE-DA, Č-TY-ŘI, Z-V-LÁ-Š-Ť…

Když studentům slova takhle rozkouskujeme, aby si mohli v klidu vyslovit každou hlásku nebo slabiku, a pak to postupně zase skládáme do jednoho celku, student řekne / zopakuje dané slovo minimálně třikrát nebo čtyřikrát za sebou, což mu už samo o sobě hodně pomáhá.
Celé slovo můžeme ještě říct plynule a nejdřív pomalu, pak trochu rychleji, ještě rychleji, až ho řekneme celkem rychle (jako při běžné mluvě). Student po nás ideálně opakuje, nebo to aspoň zkouší vyslovit tak rychle jako my.

 

Délka samohlásek

Zdá se mi, že studenti se čárkami příliš nechtějí zabývat. Stejně jako já jsem v italštině ignorovala zdvojení souhlásek. Nepřišlo mi tak zásadní vědět, kde zdvojená souhláska je a kde není. Jenže ono to zásadní je, jak v italštině, tak i v češtině. Některá slova, vyslovená s krátkou slabikou, mají úplně jiný význam než stejná slova s dlouhou slabikou. Určitě si vybavíte typické příklady BYT x BÝT, ČESKY x ČESKÝ nebo RADA x RÁDA. I když v těchto případech bychom asi rozuměli podle kontextu. Ale co třeba VEDLE STOLU x VEDLE STOLŮ nebo POD ŽIDLI x  POD ŽIDLÍ?

Ale asi i tady bychom byli schopní odhadnout (opět podle kontextu), co měl student na mysli. Tím chci říct, že délka slabik je i není důležitá. Pokud jsem měla studenta (staršího nebo dyslektika, dysgrafika), na kterého byla čeština očividně příliš, čárkami jsem ho netrápila. Ostatním studentům jsem se snažila existenci čárek opakovaně připomínat. Obzvlášť na začátku, kdy jsem pod krátkou slabiku psala tečku a pod dlouhou slabiku čárku, aby si to studenti dovedli lépe představit.

RADA x RÁDA
 .  .     _  .

Není nutné toto dělat u každého nového slova, ale čárky a tečky se mi velmi osvědčily, když jsem učila dialogy a fráze. Na příklad se můžete podívat tady.

Interference mateřského (či jiného) jazyka

Jak už jsem zmínila na začátku, studenti se stejným mateřským jazykem mají téměř bez výjimky stejné potíže s českou výslovností. Namátkou si vzpomínám, že většina Francouzů (kromě toho, že nevyslovují H), řekne například [dobru]  místo dobrou. Některé národnosti vyslovují Z jako C nebo S,  jiné vyslovují C jako S nebo K nebo Č. Proto doporučuji podle potřeb studentů zařadit do hodin češtiny i taková cvičení, ve kterých se zaměříme jen na rozdíl mezi dvěma souhláskami, například C a K (COP x KOP, CAPAT x KAPAT atd.).

Konkrétní tipy, postupy a ukázky aktivit a cvičení na snadné zvládnutí české výslovnosti budu v brzké době sdílet formou e-booku, případně workshopu. Potřebné informace najdete na FB stránce Učím češtinu pro cizince.

 

Jaké typické chyby ve výslovnosti dělají Vaši studenti? S čím mají největší problémy? A jak jim s tím pomáháte? Budu moc ráda, když se o své zkušenosti podělíte v komentářích. 

Jana

 

 

 

 

 

Jana Harperová

Češtinu pro cizince jsem učila skoro 20 let. Založila jsem Český blog pro cizince a napsala jsem knihu Čeština extra - Průvodce českou gramatikou. Víc o mně je tady

Komentáře